STŘEDA – 29. ČERVNA 2022

 

Mnohé se mění,

VÍME, že je už to, co zatím není,

sledujme všechno dění,

a dopřejme si trochu lenošení.

když se věž hroutí,

mnozí se ještě kroutí,

odmítají si připustit tuto změnu,

snaží se stále jen o záchranu

toho, co je již dávno zbytečné.

Mnozí se k záchraně staví netečně,

a někteří si užívají svůj život báječně

a dívají se na tu hromadu zbytečností,

když se věž před jejich očima boří,

ale jsou tací, kteří tomu neuvěří,

drží bortící se věž s veškerou odhodlaností,

a přitom necítí, že se jim už lámou vlastní kosti.

O tom to je, o cítění, pocitu a emocích,

proto se mnozí potácejí v různých nemocích

a nejsou to jen bolesti sužující tělo,

už to některé naprosto zavalilo,

protože jsou vyčerpaní z toho všeho,

co se jim dosud důležité zdálo,

a teď se toho všeho odmítají vzdát,

je čas volby, kdy se už změníme… snad

ano nebo ne?

Je jen na každém z nás, co si zvolíme.

 

Užívejme si krásné léto a dopřejme si o tomto novoluní odpočinek a jakékoliv činnosti, které nám přinášejí radost a potěšení. Mnohé už bylo vykonáno, mnohé se právě uskutečňuje, není nutné příliš zasahovat do současného děje. Ať se to týká jakékoliv oblasti našeho života. Všude probíhá změna, někdo si toho je vědom a někdo se změně brání zuby nehty. I to je možné. I toto je volba a následné rozhodnutí každého z nás. Můžeme se ještě více snažit a chtít změně napomáhat, ale to je zcela zbytečné, když je možné se krásně vést na vlně života, která se nám právě teď nabídla a je nám plně k dispozici. Takto si můžeme užívat život, pozorovat z této vlny krásně dění své i okolní anebo ne. Jak každý chce.

Je čas „domova“ a radosti, která vychází z našeho nitra, které je tak úžasně bohaté. Užívejme si přítomnost sebe sama a stejně tak i milou společnost těch, které jsme si pozvali do života. Hrajme si, smějme se, užívejme počasí, bez ohledu na to, zda svítí sluníčko a je parno anebo prší, prší, jen se leje a my nikam nejedeme…. Každý může konat to, co chce, s radostí i s elánem, který pociťuje. Jen je vhodné přestat tlouct na dveře, které jsou ještě zavřené, ono je možné, že se nám tyto dveře otevřou a my zjistíme, že za nimi jsou další, další a další. Zkrátka je čas odpočinku, protože mnohé už bylo vykonáno a mnohé se koná, když se „tomu“ nepleteme do cesty svou přílišnou snahou, ta nás zase vrací zpátky před dveře a my můžeme pochopit anebo začít znovu na dveře bušit.

Každý z nás je domovem sám sobě, přístavem bezpečí, radosti a všeho, co ve svém životě chce zažívat. Domov je všude tam, kde jsme, kde chceme být a není nutné se někde v nějakém hradu opevnit a bát se, že přijdou nájezdníci, kteří nás o ten hrad připraví. To není nutné. Naopak, dopřejme si mít srdce i dveře otevřené, ať každý může vstoupit, pobýt a ne nás pobít, a pak se zase po chvíli spočinutí může vydat na cestu. Stejně tak my, můžeme se rozjet do světa a navštívit jiné domovy a prožít tak mnoho radosti, na kterou za čas budeme rádi vzpomínat.

 

Je čas přátelství a lásky,

radosti, že dozrávají klásky,

které značí báječnou úrodu,

a přinášejí tak krásné vyhlídky celému národu,

celé naší Zemi,

vždyť je fajn, že nejsme ve Vesmíru sami,

na druhou stranu můžeme žít krásně pospolu

a zažívat božskou jednotu.

 

Přeji nám všem krásný nový začátek s výhledem, že vše už je zařízeno, zadáno, hotovo. Užívejme to, co nám přináší radost a potěšení… zase se těším příště…