NOVOLUNÍ VE STŘELCI

zamíchá kartami i ospalci,

je možné, že probudí se i medvědi,

pokud se už uložili k zimnímu spánku,

nemůžeme však dál pokračovat podle daného plánku,

je čas, kdy nás zavalí chaos,

jakoby už starý pořádek odrost

všemu,

a tudíž je nám to, co máme příliš malé,

není tu však zatím nic nové.

Jsme tam, kde jsme,

možná se někdo toulá po lese,

hledá cestu…,

Ale kam?

Protože ta, kterou dosud šel,

vede do nikam,

je samý klam a mámení,

to, co člověk opravdu chce, na ní není.

A co teď?

Hledáš svou cestu i odpověď?

Zůstaň v klidu, i když si myslíš,

že máš pospíchat,

že už startovní zvon slyšíš.

To je jen mámení tvého sluchu,

ale klidně si dopřej i trochu vzruchu,

jen na sebe a na druhé už netlač,

s tím, co je a kde jsi, si teď vystač.

Jsou „dni“ a pak zase dny,

kdy máš jakési vidiny,

tvá mysl už šílí z toho nicnedělání,

na místě nemá stání,

zlobí ji zbytečné tlachání

a pomalého courání.

Nic se však neděje náhodou,

tak se klidně usaď,

na místě zůstaň,

dopřej si trochu radosti,

kdy přestaneš vymýšlet starosti

a různé další blbosti,

kterými si svůj život zaplavuješ,

když se stále někam šineš,

nutíš se dělat tohle a pak ještě tamto,

k čemu ti je, tohle všechno?

Opravdu tak, jak žiješ, žít chceš,

nebo se jen módě přizpůsobuješ?

Škoda, že si tím i ubližuješ,

když sebe sama umenšuješ

a chceš jen zase dokázat těm druhým,

že jsi vlastně někým jiným,

než ve skutečnosti jsi.

Kdo jsi doopravdy?

Znáš se?

Přijímáš se s láskou, radostí a úctou?

Je čas pravdy a upřímnosti,

je čas na život v laskavosti,

celistvosti, zdraví a radosti…