Co je nahoře, to je i dole,
co je uvnitř, je venku …
Možná má někdo pocit,
že je v jednom kole
a nechápe, že sám sobě tohle činí,
nedělají mu to jiní,
jen sám sobě každý má možnost vykouzlit
jakoukoliv okolnost,
situaci plnou radosti
anebo si zase přivodit starosti.
Proč a nač si „kouzlíme“ to, co vlastně nechceme?
Možná proto, že sami sebe neznáme
takové, jací skutečně jsme,
jen si myslíme,
že jsme těmi, o kterých si s druhými povídáme,
a že právě ti druzí nás znají lépe,
a my pro ně mnohé ve svém životě tvoříme,
abychom dobře vypadali,
správnými lidmi byli
a dle očekávání tady žili.
Opravdu to tak máš i TY?
Baví Tě stále tyhle hry?
Asi jo, co říkáš?
Anebo ne a pak se ukrýváš,
před sebou i před druhými,
protože být tím, kým jsi, se jaksi nehodí,
to se nenosí,
to není to správné,
do té hry soutěžní to nepatří,
a tak se stále snažíš,
ve svém vlastním vzteku se pak smažíš,
a když se kolem sebe díváš,
jen sebe sama pak spatříš,
a to nechceš!
Anebo jo…?,
protože je to velká sranda,
když tě obklopuje tahle banda,
všech těch Tebou vytvořených „JÁ“…
Opravdu to je zábava,
co říkáš?
Umíš se sám sobě zasmát?
Přestat se jen hnát a sebe sama štvát
do dalšího nutného a důležitého dění,
které už konečně ten Tvůj život změní…
Nezmění, to už víš moc dobře,
jen se Ti nějak nechce opustit to vysněné místo „nahoře“,
i když co je vlastně nahoře a co je dole?
Co je tady a tam?
Kdo jsi a kdo nejsi, Ty sám?
Co je pravda?
Co je klám?
Užij si toto období, tento velký flám!
A pamatuj, že tu nejsi sám,
i když vlastně jo,
a zase taky ne,
zasměj se svým úvahám, člověče…
Pojď si hrát,
radovat se a smát,
je toho tolik, co můžeš poznat,
ale nenabírej to zase do sebe,
nech to jen tak,
třeba plavat,
vezmi si jen to, co uneseš,
takovým způsobem, že si svou cestu užiješ,
není nutné se dřít a všechno při sobě mít,
i když už to tak vlastně je,
jenže je to jinak…
Přeji nám všem krásný a zábavný každý den,
radost z toho, že je tu chvíle, kterou jsme ještě nezažili,
ať nás těší, že jsme se dobře pobavili,
s lehkostí svůj záměr i ujasnili,
i s tím, že je jen náš
a nikomu do něj nic není.
Užívejme snění,
pamatujme, že v této době se všechno mění,
zhmotní a také mnohé ukončí.
A tak při těchto slovech Člověče zase nejanči!