Hvězda nad námi propojena je s hvězdou v nás,

je vhodné darovat si svobodu a také čas…

Nespěchat,

naopak jít pomalu krok za krokem,

nestarat se o to, co bude za rohem,

a kdy „už“ tam či onde budem,

kdy přijde to, co si tak dlouho přejeme,

kdy už toho „správného“ potkáme,

kdy zbohatneme

a to, co nechceme, opustíme….???

Pokud se takto v myšlenkách touláme,

pak nežijeme,

přítomnost přežíváme,

pouze fungujeme

a stále jen doufáme,

že to či ono, co ještě nemáme,

snad už někdy příště získáme…

Když něco chceš, tak to máš!

Jenom ty si tvoříš, co právě prožíváš,

pokud hovoříš o časech příštích,

pak se nediv, že jsou stále jen někde před tebou,

jsi jako oslík, který utíká za mrkví nebo za trávou,

kterou má přivázánu na provázku před sebou,

a on stále jen jde,

dokonce i vidí to, co chce,

a přitom má stále větší hlad

a doufá, že jednou snad

ke své dobrotě dojde,

jenže…., možná dřív cestou pojde….

A co TY?

Čekáš na dary?

Na lásku, radost, štěstí a hojnost?

Pořád jen za tím, co chceš – jdeš nebo uháníš?

Snažíš se, tolik se snažíš a už, už to máš na dosah,

a stále nic,

jen trápíš se, čím dál víc

a plánuješ další své cíle,

říkáš si, že možná už příště …

to vyjde…

A když ne?

„Co dělám pořád špatně, do háje?“

Tolik toho znáš a umíš, viď?

A nic…

Pořád jen čekáš, hledáš, doufáš

a zase nový záměr děláš…

a stále to, co chceš, říkáš, že nemáš.

Právě proto…,

že to říkáš…., tak to tak je…

Co Ty na to?

Hledáš zlato?

Štěstí, radost, spokojenost,

lásku, zdraví a také hojnost?

Proč?

A co je teď?

Jaký svět?

Co je právě teď?

O čem se rozhodneš vyprávět?

Všechno je tak jednoduché,

už v době minulé

nám plánování umřelo,

a s ním i úkolování a důležitost,

je jen to, co je,

jednoduše přítomnost,

tady a teď je všechno.

Jak se teď cítíš,

jak se máš, z čeho se těšíš?

jsi tady a teď a víš, že máš v sobě všechno,

to Ty jsi celý svět,

který je tak nádherný a bohatý.

Je tebou právě, tak, jak je, vítaný?

Prožívaný a uctívaný?

Je v tobě klid a mír?

Cítíš, že Ty tvoříš náš Vesmír,

že je na Tobě, zda v naší vsi žijeme v míru,

anebo hledáme,

a tak válčíme,

rádi sami sebe nemáme

a druhé a tak i sebe sama, pomlouváme,

stále jen něco chceme,

co zatím nemáme.

Kolem sebe vidíme to, co nechceme

a jen zase znovu klid hledáme.

Jenže tam venku

je to, co v sobě každý máme.

Je jen na nás jaký kdo žije Vesmír,

zda v lásce utváří jen klid a mír.

Přeji nám všem krásné a klidné chvíle

přítomnosti naší stálé…