Další krásný den

našich her

zvaných život,

na které nikdo z nás nepotřebuje návod.

Není to soutěž, není to závod,

je to jen hra, užij si svou hravost,

a při ní ukaž i svou šelmu,

která má v sobě přirozenou dravost

a chce si naplno a s vášní v životě hrát,

ne však jen dokazovat a za úspěchem se drát.

Toho už bylo dost!

Teď je tu hravá příležitost.

A ještě je čas si jen tak hrát,

než se šelma rozhodne Tě sežrat.

Kde se vzala ta šelma?

Která je to část našeho Já?

Můžeš dýchat, můžeš se smát,

můžeš si užívat života krás.

Proč tedy, milý člověče,

učíš se krást?

Kradeš i chviličku odpočinku pro sebe,

nevěříš, že by nějaký zůstal pro Tebe?

Toužíš po jistotě a tak si dopřáváš hmotné statky,

o které pak máš strach a nutíš se do pojistky

a jiných „důležitých“, však pro Tebe následných ztrát.

A Ty to ani nevíš.

Kdo tedy jsi?

Kam jdeš?

Spíš nebo ani nevíš, co vlastně chceš?

Kdo je ten rozhodný v Tvém žití?

Kdo určuje směr Tvého bytí?

Jsi spokojený nebo se bojíš o své živobytí?

Je to zbytečné,

v hodině konečné,

odcházíš sám.

A všechno tady necháš nám…

K čemu a nač tedy toto všechno snažení a následné lpění?

Vždyť je to jenom takové hraní….

Rozhodnutí

není v přemýšlení o něm,

je to chvíle ujasnění

a ne přemítání o něčem,

co ještě není

a možná, asi, kdyby… se stane.

Ne, ne, takhle ne.

Ve chvíli rozhodnutí jsi na nové cestě,

bez ohledu na druhé, opouštíš hru a jeviště

a klidně bez potlesku odcházíš

tam, kde sebe sama nacházíš,

a víš, tohle je ono,

je rozhodnuto a zcela jasno.