V čase nové Luny ve znamení Berana se nám skýtá příležitost podívat se s radostí na svůj život a bez jakéhokoliv hodnocení pohladit svým pohledem svoji cestu, s každým rozhodnutím, který jsme doposud učinili.

Mnoho lidí má značnou touhu jít dopředu, už se „někam“ posunout a už být někde jinde, ale nějak se jim to nedaří, anebo mají pocit, že to jde velmi těžce. Není se čemu divit, tito lidé totiž s sebou táhnou „těžkosti“ svého života a stále se ještě zlobí na někoho nebo na sebe. Teď je tady příležitost pro každého, (tudíž i pro ty, kteří „to mají těžké“, tedy spíš „si to těžké dělají“, ale o tom většinou nechtějí slyšet, protože je mnohem jednodušší hledat někde venku viníka), přehodnotit své návyky a rozjímat nad svým životem, který žijeme. Ohlédnutí zpátky je příležitostí se zastavit a rozhodnout, co všechno „ze svého životního batohu“ chceme odložit a už dál s sebou nevláčet.

Zrovna tak můžeme nahlédnout do svých fyzických domovů a rozloučit se s věcmi, které jsou v našem životě navíc a jen zabírají místo (tudíž máme potřebu neustále něco uklízet – to je jasné, když je „co uklízet“). Tím pocítíme ve svém životě krásnou rovnováhu – to, co jednomu překáží, protože to tam je navíc, se někomu jinému může hodit – a nemusí to nikde ukrást nebo si tak pořídit na dluh, protože mu to třeba někdo daruje…

Kromě věcí, můžeme pustit ze svého života i situace, které už nám vůbec nepřinášejí žádnou radostnou energii a dopřát sami sobě vytvořit prostor pro něco nového. Ono totiž, když se vytvoří nové místo (jakýmkoliv způsobem), může se něco nového objevit.

A ještě vztahy – i tady je možná vhodné si uvědomit, že je čas rozloučit se s těmi, se kterými už dál žít, spolu-pracovat, spolu-účastnit se a spolu-tvořit, už prostě nechceme. To, že někomu už setkávání s někým jiným nic nedává, neznamená, že neexistuje někdo jiný, s kým nám může být báječně. Toto je také možná zvyk – „už jsme na sebe přeci zvyklí, tak my už to spolu těch pár let doklepeme“.

Proč? K čemu to je vhodné? Jestlipak si ti, kteří si něco podobného říkají, uvědomují, že hovoří o svém životě, který už nějak doklepou, dofungují a pak prostě umřou. A co ten čas – těch pár let života – pár dnů, týdnů, měsíců, let? Proč žijeme? Abychom to tady nějak přečkali a pak prostě zmizeli? To nás baví? Možná někoho ano…

A co TY?

Je v tvém životě stereotyp? Rutina? Zvyk? Návyk? Bludný kruh? Křeččí kolečko?

Teď je pro každého z nás báječná příležitost opustit rutinu a vydat se novým směrem, dopřát si život zpestřit krásným dobrodružstvím, vytvořit ve svém životě něco nového – i třeba velmi neobvyklého, že budou ostatní zírat.

A proč ne, co říkáš?

Jdeš do toho? Pustíš se do něčeho třeba bláznivého? Nebo jen trochu odlišného od toho, co bylo doposud? Riskneš změnu? Odvážíš se žít jinak, než doposud? Nebo už to nějak doklepeš a třeba v příštích třiceti letech budeš chodit do stejného zaměstnání, jezdit na stejné místo na dovolenou, potkávat stále stejné lidi a situace, každé úterý a čtvrtek zasedneš po dvacáté hodině před bednu a budeš prožívat životy těch druhých? Nakolik do tvého života patří rutina a zvyk? Je ti dvacet, třicet, čtyřicet, padesát, šedesát, sedmdesát, víc či míň? Je tu stále stejná písnička – „Musím, je potřeba, je to nutné, beze mne se to neobejde, je to na mně, nikdo jiný by to neudělal, nemůžu, protože a jelikož…“

Co vyzkoušet nový repertoár – „Můžu; důvěřuji druhým; žiji a konám jen to, co chci; kolem sebe vidím báječné lidi, kteří žijí naplno svůj život, a s radostí se spolu zasmějeme…“

Jste spokojeni ve svém životě tak, jak je?

Toužíte po změně?

Máte z něčeho obavu?

Důvěřujete si?

Je čas „znovuzrození“ v každé teď, co vy na to?

Dopřejete si brát život ve větší lehkosti, s humorem a ne tak vážně a důležitě?

Umíte nahlédnout dovnitř jádra záležitostí, místo, abyste sledovali jen povrch?

Představte si, že váš život je příběh (film, seriál…), který si píšete sami (ne, že by to tak nebylo), jaký název vaše dosavadní dílo dostane??? Bude tento příběh pokračovat dál ve stejném duchu a pod stejným názvem, nebo je prostě a jednoduše čas na změnu. Teď.

Právě teď.

Přeji nám všem krásnou a spokojenou cestu s novou jarní Lunou…, odvahu žít s radostí a lehkostí, vybírat si z velké nabídky jen to, co se nám opravdu líbí a každý den zažít život, ne fungování nebo přežívání, ale nádherný živý život, abychom si večer mohli říct – „Dneska jsme žili.“ – a s radostí se ohlédnout za každým okamžikem dne.

Těším se zase příště, mějte se všichni tak, jak chcete …