Přichází letní slunovrat
je čas jít dál,
nečekej jen u vrat,
nech za sebou už těch pár bran,
užívej si tu chvíli, ten pocit,
kdy můžeš jen vnímat svůj dech,
a zatím pomalu, co noha nohu mine,
stoupat po schodech.
Každý schůdek dá ti poznat to nové,
nečekej, až bude hotovo,
až dílo bude celé,
není žádné až, někdy, možná anebo jednou…,
je tu chvíle,
kterou není možné minout.
Ani promarnit.
Jsi tady – tak, jak jsi ve své kráse,
ve své jedinečnosti,
dopřej si chvíli rozhodnosti,
stoupej dál,
dívej se,
kochej se,
neboj se,
jdi a pozoruj svůj dech,
když zase stoupáš po schodech.
Nevidíš konec,
není to možné,
tvé tělo po chvíli už není tak pružné?
Je možné, že na čas i ztratíš dech,
když se stále snažíš vidět,
co před tebou „je“ na schodech.
Není tam nic neznámého,
je tam jen to, co je ti přáno,
nesnaž se vědět víc,
než je ti právě teď známo.
Ani se nedívej po ostatních,
jsi tady v té nejlepší společnosti,
sebe sama
a také v přítomnosti.
Co chceš víc?
Dopřej si chvíli dělat „nic“,
praktikuj s láskou nicnedělání,
i když ostatní nechápou, co je to za chování,
že najednou se jen tak zastavíš
a tím, že jen tak civíš,
hezky se pobavíš.
A proč ne?
Klidně.
Teď.
Na schodech,
které vedou „bůh ví kam“,
jasně,
bůh v tobě to ví…,
přece do nebeských bran.
Uvědom si jen:
„Já nespěchám“,
už teď na Zemi své Nebe božsky si užívám.
*
Toužíme vědět a znát mnohé dopředu? Děláme i z obyčejných věcí velkou vědu?
Proč? Je tady pro nás už všechno dávno připraveno.
Jak je to možné?
Asi jsme zapomněli, že to tak máme sami se sebou domluvené.
Všechno už se stalo. Každé představení se už hrálo, jen naše ego to na čas vytěsnilo, aby se trochu pobavilo tím, že se staneme tvorem dokonalým.
Ale jak můžeme dokonalé zdokonalit?
Není to zbytečné?
K čemu je to vhodné? Máme potřebu dělat mnohem více, než si užívat život, hrát si a bavit se?
Každému dle jeho přání, splní se vše bez váhání, a tak s radostí si můžeme užívat každý den, ať je den obyčejný nebo sváteční, ať je noc anebo den. Někdo z nás má potřebu dělat více než je vhodné, tak se stane, že se o sílu připraví a stejně tím ty druhé jejich břemena nezbaví, naopak oni si mnohem více naloží a už se zase rozhlíží, kdo je poblíž, aby …
Je krásný čas dokončení a změna je tu s námi každou chvíli.
Kdo se bojí změny a snaží se někam zašít, schovat nebo si myslí, že uteče do dalších činností, možná brzy pozná, že i to je zbytečné, ale je to jeho volba…
A přitom…
A přitom si můžeme krásně užívat každý den tak, jak je nám to milé a příjemné, do ničeho se nenutit, na nic se příliš nepřipravovat, prostě jen tak být a žít s radostí a svobodně. Anebo ne. Zase …. Máme možnost volby.
Každý den je nová možnost, nová příležitost nechat zrodit své nové Já, dopřát svým přáním, abychom s nimi udělali radost každý sám sobě a zároveň světu. V drobnostech a jednoduchosti je síla, ale na to si každý může přijít sám. Není třeba na sebe nebo na druhé tlačit, je vhodné užívat si každou chvíli naprosto vědomě a naplno s radostí. Pokud ve svém životě cítíme radost, můžeme si být jistí, že jsme na té nejvhodnější cestě.
*
Přeji nám všem krásné, tvořivé, radostné, báječné a zdravé chvíle do příštího Slunovratu a brzy se těším….