Sedm planet a dvě planetky jsou retrográdní,

klidně se ohlédni,

ale zbytečně se nezabývej minulostí,

řekni tomu, co bylo,

„Už toho bylo dosti!“

Je čas zvnitřnit se, to jo,

ale jinak „Už jdu do toho!“

nového, co mi má cesta nabízí,

a k čemu mně i novoluní pobízí,

pokud chci tedy náhled hvězd,

a potřebuji nakopnutí pro rozjezd.

Jinak mi opravdu nic nebrání,

slyšet svého nitra volání

a nabádání

k tomu, že bohatství si neseme každý v sobě,

je jedno, co – kdo k tomu říká

a v jaké se to děje době.

Důvěřujme, prosím každý sám sobě,

je mnoho lží,

které se v nás a kolem plouží,

nejsou spojené však s ničím a nikým tam venku,

to každý z nás si je pěstuje na svém dvorku

a kochá se pohledem na mnohé nové odrůdy,

aby za čas zjistil, jaké vypěstoval zrůdy,

 jak sám sobě svůj život maří,

když kouká kolem a závidí, že se jiným dobře daří.

Není nutné závidět,

ani se snažit něco dohánět,

stačí jen dělat, být a užívat si podle svého,

radovat se z bytí celistvého.

Užívat své talenty a schopnosti,

ke své i společné radosti.

Jsme lidé odvážní, schopní a laskaví,

jen jsme na to pod nánosem toho, co je nutné, zapomněli.

Nic není nutné,

ani důležité,

vše je snadné

a lehce dosažitelné.

To jen se lehce vydělává na nesnadnosti

i na tom, že se vymýšlí další možnosti,

jak zlepšit sebe sama k dokonalosti,

a tak se učíme různé pitomosti

a pak odbouráváme,

odkládáme

a odblokováváme

všechno, co si myslíme, že nám překáží

a vůbec nevidíme, že jsme zavaleni lstí,

kterou jsme si sami vypěstovali,

na své vlastním dvorku se jí kochali,

abychom se zdokonalili a stejně tak své dílo,

aby se druhým dostatečně zalíbilo,

a na sebe tak zapomněli,

i na své přirozené schopnosti a talenty.

Každý z nás je naprosto úžasný a jedinečný,

dovol si i Ty být teď naprosto statečný

a s odvážností svého srdce,

buď tím, kým jsi

a přestaň být soudce

svého života,

protože to Tě pak čeká jen samá rachota

a spousta toho, co „musíš“,

přitom toho hodně zkusíš,

co pak zase odblokovat musíš.

To není nutné,

vždyť je vše zřejmé,

jasné a viditelné,

je to takhle jednoduché,

a tak naše mysl říká,

že to není možné,

že takhle to přeci nejde,

jelikož, aby to k něčemu bylo,

musí to být drahé,

nesnadné a nedostupné.

Ach jo…. Tak jak chceš,

dělej to, co se Ti líbí,

já jdu přímo jednoduše

k radosti svého bytí,

hojnosti, lásce, zdraví, spokojeností a krásnému žití.

Jednoduše žiji to, co chci,

Jsem vším, čím se zažít chci,

nic není mimo mě tam venku,

užívám si sebe sama v celku…

Těším se zase brzy, že se sejdeme třeba i tady…