STŘEDA 13. 7. 2022

 

 

Vše je jak být má,

mnohé se vyrovnává,

i když to zatím tak vůbec nevypadá.

Můžeme jít směle dál,

kdo by se toho kroku bál

může si být jistý, že ho už dávno udělal.

Zbytečné je snažení,

vrátit to, co tu už není,

mnohem vhodnější je teď,

uvědomit si, jaký chceme Svět.

Jak chceme žít,

zda je nutné stále dřít,

a svůj vztek nechat jen vřít,

když stačí zcela jednoduše,

zůstat tiše,

ve svém středu

a užívat si božského klidu,

všechno jenom pozorovat,

včetně sebe,

a když nevím, tak se nerozhodovat,

pozorovat raději nebe,

jak Slunce za obzor zachází

a na druhé straně právě Luna vychází,

zve nás ke společné pouti noční oblohou,

případně jen ty, kteří teď spát nemohou.

Noční obloha je plná hvězd

a Luna svítí na mnohé z našich cest,

teď je vidět ve tmě, to co dřív nebylo,

možná tak poznáme, jak si s námi ego zahrálo

a upsalo možná i naši duši,

ďábelské nabídce, aniž to člověk tuší.

A co teď?

Nechte Lunu, bude vám vyprávět.

Možná přijde za vámi do vašeho snění,

je možné, že vás překvapí snění denní.

Ať je to tak nebo tak,

je čas prohlédnout ten lák,

který se za víno vydával,

a možná i někomu zachutnal,

protože nebylo srovnání

a taky čas na vychutnávání.

Teď je to jiné,

máme spoustu času,

vlastně jsme v bezčasí,

i když to nevíme

a stále jen někam „musíme“.

to je klam,

všechno už se stalo,

není nutné se někam tlačit,

a ten lák už nám nemůže stačit.

Dopřejme si zažívat sladkost,

různorodost a radostnou možnost

žití v laskavosti, hojnosti a spokojenosti.

 

Co bylo dříve zaseto, nyní vyrůstá. Jsme na vrcholu toho, co jsme započali v době Novoluní ve znamení Kozoroha. Teď je čas užívat si sklizeň a radovat se z toho všeho, co nám tady vyrostlo a co nás obohatilo. Je čas na poděkování a ohlédnutí se s radostí zpátky na tu cestu, kterou jsme došli až sem. Pojďme se na chvíli usadit a dívejme se jako dalekohledem a zároveň s božským klidem a nadhledem, na to, co jsme posledního půlroku prožívali. Prohlédněme si s láskou všechny ty cesty, situace a setkání, která máme za sebou. S láskou, ne s hodnocením nebo srovnáváním, ne s pocitem viny, že něco není dokončeno, nebo  že se nám něco nepovedlo tak, jak jsme chtěli. A víme vůbec, co jsme skutečně chtěli?  Opravdu to víme?

Pokud ano, pak si tady v klidu sedíme a radujeme se z toho, co teď je, protože přesně to jsme chtěli, o to někteří usilovali a za tím se hnali, až se dostali sem, na tohle místo, kde se všichni chvíli posadíme a minulost s láskou svým pohledem pohladíme.

Samozřejmě můžeme se vracet zpátky a tomu svému minulému já pořádně vyčinit a snažit se ho „opravit“, ale proč bychom to dělali? Protože si neumíme chvíli odpočinout a dělat nicnedělání? Protože nechceme ztrácet čas jen tak nějakým vysedáváním a ten pohled zpátky nás natolik drásá, že se chceme snažit ještě teď něco změnit? Proč? Abychom byli dokonalejší? Výkonnější? Abychom měli větší jistotu, že to někam dotáhneme nebo že se natolik zabezpečíme, že nás nikdo a nic nemůže překvapit.

To je táááák zbytečné…, ale jak kdo chce.

Někdo opravuje, lamentuje, vzteká se, vyjadřuje svoji nespokojenost a snaží se, tolik se snaží, aby to bylo lepší…

Jiný si v klidu sedne, a znáte ten citát …. „tiše sedím, nic nedělám a jaro přichází…“, tak asi tak….

Jsme tady, jsme na konci určité etapy a můžeme v klidu sedět a pak se zvednout a projít branou do neznáma příštích časů, anebo ne. Můžeme se zvednout hned, je to jen na nás. Brána je připravená a to zda už chceme jít dál, je jen na nás.

Každému, co jeho jest…

Každý má možnost žít v radosti podle svého a rozhodovat se tak, jak je mu milé. Já nám všem přeji krásné a báječné letní dny a mnoho radosti, spokojenosti a tím i zdraví, lásky, harmonie a hojnosti v našich životech. A zase se těším ….