Život je hra, pojďme si hrát

 

Jasné, stručné, přehledné

může být teď naše žití,

dovolme si ze skořápky vyjít,

vykročit do neznáma,

užívat si cestu pod nohama

a jít krok za krokem

vstříc tomu, co je nyní za rohem.

Nespěchejme,

užívejme,

prožívejme naplno všechno to dění,

vidíme, jak se nám před očima svět mění.

Život je krásná hra,

zábava a radost,

není čas na starost,

je tu s námi i lenost,

užívejme naplno hojnost.

Všechno je tak, jak být má,

i když se někdo teď zlobí a hádá

a zase někam spěchá,

za čas přijde na to, že to bylo zbytečné,

ale teď je to pro něj asi potřebné.

I to je hra,

jménem „pravda“,

a tak každý se snaží uhájit tu svou,

což je zbytečné,

protože pravda je u obou.

Každý vidí jen to své,

odmítá ustoupit o kousek

a podívat se z jiného úhlu pohledu,

a myslí si: „z pohledu lásky to teď nesvedu.“

Tak jo!

Užívejte každý hraní po svém,

je tu všechno pro všechny v počtu hojném.

 

A tak to je!

 

Jsme zase jako v divadle.

Někdo je na scéně,

jiný sedí v sedadle

a na to vše klidně hledí,

že se ho to netýká, to už teď ví.

A ten,

kdo je právě hlavním aktérem,

ten se potí na jevišti,

neví však nic o hledišti,

protože má svůj scénář předem napsaný,

snaží se ho přeříkat,

i když už je to úporný,

ale jo, tuhle hru do konce dohraje

a věří, že „kdo se směje poslední“,

ten vyhraje.

Co je tou výhrou?

To, že někoho jiného urazíme,

porazíme,

zabijeme?

A na konci se tomu zasmějeme?

Někdo to tak má,

jsem ráda, že tohle není hra má,

že mám možnost výběru

a na tenhle žánr už do divadla života nelezu….

 

Jsme v čase úplňku ve znamení Lva. Něco končí a něco začíná. Každý si tady to své užívá, někdo v klidu dokončuje a jiný pospíchá, už aby zase něco nového začal.

Kam pospícháme? Proč?

Jsme vždy v čase teď. Můžeme si užívat to, co je. Dovolit si dokončit v klidu to, co se přirozeně ke konci chystá, v klidu nechat to minulé odejít, chvíli si odpočinout, zastavit se, pokochat se tím, že je chvíle, kdy se „jakoby nic neděje“, i když se děje mnohé, jen si toho nejsme vědomi.

Můžeme si nyní vyzkoušet něco, co jsme doposud nezkusili a zjistit, že vlastně i tohle „doposud neznámé“ je fajn zábava.

Všechno má svůj přirozený chod, čas a směr. Je v pořádku si dopřát zábavu a je krásné si dopřát práci, která je pro nás zábavou a vykonávat ji s radostí, přehledem, zodpovědně a energicky tak, že jsme neustále ve své síle a užíváme si to, co právě děláme. Už můžeme dřinu nechat za sebou, nemusíme druhým dokazovat, co všechno zvládneme a za to, že to zvládneme, tak si zasloužíme odměnu. Ne, to není nutné. Můžeme se věnovat tomu, co nás baví, to, že nás to baví je vidět a s tím souvisí i to, že dostaneme odměnu, která nám naprosto patří. Nic navíc není potřeba.

Práce je zábava a je zábavné vykonávat práci, která nás baví a navíc je prospěšná i druhým.

 

Jste šťastní ve své práci?

Je vaše práce prospěšná pro lidstvo?

Co je cílem vaší práce?

Proč vykonáváte právě tuhle práci?

 

Radost, hra a zábava – patří i do vašich životů?

Dokážete propojit radost a zábavu se svojí pracovní činností?

Jste v práci rádi? Usmíváte se na druhé a potkáváte příjemné a vstřícné lidi?

 

Hra a zábava s dětmi, s rodinou, v partnerství – co na to říkáš právě Ty, kdo čteš tyto řádky?

 

A co partnerství?

Užíváte si s tím, s kým žijete?

Proč žiješ právě Ty s tím, s kým žiješ?

O čem jsou vaše vztahy?

 

Krásná témata nám vyvstávají nyní v tomto čase. Máme příležitost protřídit, roztřídit a vytřídit to, co pro nás už není pravdivé. Nemusíme se s druhými hádat o to, kdo má pravdu. Je vhodné si uvědomit, kde si já něco nalhávám a nežiji svou pravdu a upřímnost. V tu chvíli je vytříděno, vyčištěno a pocítíme klid, po kterém tolik lidí touží a myslí si, že když budou dělat to a tamto, aby druzí byli spokojení, tak bude klid.

Omyl. Nebude klid.

To se jen problémy zametají pod koberec a za čas je pod tím kobercem tolik bordelu, že se koberec prošlape a bordel vyjde na povrch.

Klid má každý sám v sobě. A pokud to tak je, pak je klid i v našich vztazích, ať už partnerských, rodinných, kamarádských i pracovních.

Se štěstím je to podobné.

Pokud chce někdo někoho učinit šťastným, špatně dopadnou oba.

Pokud někdo vloží své štěstí do rukou někoho jiného, nemůže se pak divit, když mu dotyčným s tím štěstím někam zdrhne (a ještě si myslíme, že obšťastní ty další…, ale…)

Takže – každý sám za sebe a pak s těmi druhými.

Své touhy si naplní každý sám tím, že žije tak, jak žít chce. To je jednoduchý a vlastně i celý základ čehokoli, co chceme.

Žádná metoda nás neučiní šťastnými.

Nikdo nám nemůže poradit lépe, než si každý poradíme sám sobě.

A tak dále…

 

Přeji nám všem krásný úplňkový čas se znamením Lva, ať nám Slunce svítí a rozsvítí i naše životy…

Zase se těším příště…