Pojď si hrát,

„Nemám čas..“,

Tohle už tu bylo,

To už se párkrát stalo…,

Ano přesně tak,

je tady zase stejné divadlo,

jen možná herci si prohodili role

nebo jste někoho nového zahlédli v divadle.

Je vám to povědomé?

Děje se vám už po několikáte to samé?

A někdy i dokonce ve stejném obsazení?

Nejste už totálně nasazení?

To vám to není divné,

že se opakuje mnohokrát to stejné?

Říkáte tomu stále získávání zkušeností?

Máte neustále potřebu se od někoho něco naučiti?

Stále hledáte další a další výzvy

způsobujete tak sami sobě nové rány a zůstávají vám jizvy?

To určitě ne, viďte?

Přece tahle už nežijete?

Že ne?

Že je to pěkný blábol?

Vy si užíváte krásné chvíle a jen pozorujete ty scény divné,

které kolem vás vytváří ti druzí,

kteří ještě stále potřebují překážky při své chůzi…

Tak to určitě bude,

Vy se máte velmi dobře

a nějací úplně jiní lidé žijí ve svém dramatu,

který vy jen pozorujete,

když náhodou jejich scénu navštívíte.

Věřím, že si to divadlo užijete,

nakonec jim možná zatleskáte,

protože tohle je jenom hra,

to, co se na jevišti odehrává,

není skutečné,

stejně jako to, co kdekoliv zahlédnete,

ať už doma na obrazovce,

jakékoliv,

třeba svého počítače.

Všechno je jenom hra

a velká zábava,

kterou si ani nemusíme vymýšlet,

ona se sama odehrává.

Proč se tedy rozčilovat,

Plakat a strádat?

Je to jenom hra,

a když někoho nebaví,

tak z ní prostě a jednoduše vystoupí.

A pokud ho natolik polapí,

že už ani neví, že je to hra,

určitě se objeví nápověda,

která mu napoví… co dál.

Kdo naslouchá, ten slyší,

jen někdo má prostě hodně uší

a pak ani netuší,

co k němu patří

a co už ne.

Znám krásné pořekadlo…

„Vidím, slyším, překročím a jdu dál…“

Je to úžasná nápověda

a mnohý z vás ji už zná.

A kdo ne,

ten jim poznat může,

jen jedna překážka se může objevit,

když dotyčný má potřebu všechny ostatní zachránit.

Krásné časy novoluní,

to co bylo, už tu není,

je tu chvíle právě teď,

užijme si sebe i svůj svět.