Novoluní v Rybách nikoho nenechá na pochybách,

že se něco děje,

možná se někomu ohlásí vstup Čaroděje do běžného života dění,

pokud ten člověk změny sám schopný není.

Změna, i když vidět není,

ovlivňuje současné dění,

mnozí se stále za něčím honí

a přitom mají pocit, že „to za čím se honí“, vůbec vidět vlastně není.

Tak o co tady jde?

Každému o něco jiného, jak to vypadá, ale ve výsledku, je to vždy stejné,

mnoha lidem chybí zkrátka obyčejná pohoda.

Jaká je otázka, která vás poslední dobou navštěvuje?

O čem vaše mysl neustále uvažuje?

Co je prioritou vašeho současného žití?

Máte radost, užíváte štěstí, pohodu, zdraví a naprostou spokojenost?

Kdo z vás pořád ještě nemá „něčeho“ dost?

Ať tak či onak řečeno?

Je ve vašem životě něco, co překáží NEBO naopak máte pocit, že vám stále něco chybí?

Dopřejme si smířit se s tím, co právě je,

to je báječný odrazový můstek do nové naděje,

po které mnozí volají a stále vyhlížejí.

Jenže ono to, co chcete aby „jednou“ (brzy) přišlo, je už tady.

Stačí přijmout, že si tvoříme své životy, minutu po minutě, myšlenku za myšlenkou, slovo za slovem a to všechno potom zažijem ve svém konání, činění a prožívání.

Už tady a teď máme každou odpověď.

Už teď a tady můžeme žít svůj život rády a rádi.

Už teď jsme ve změně, proměně či transformaci,

svobodě, radosti a toleranci.

A co TY?

Čteš, souhlasíš? Rozčiluješ se? A právě teď se usmíváš anebo mračíš? Jsi uvolněná či uvolněný anebo jsou tvá záda shrbená a tělo v napětí?

A víš co stačí právě teď?

Uvolnit se, záda narovnat, usmát se, čelisti povolit, nadechnout se, zvednout se na nohy, dojít k nejbližšímu zrcadlu a znovu se usmát na toho, koho tam vidím.

A co v zrcadle vidím?

Krásu, radost, štěstí a spokojenost?

Vždyť se přeci dívám a žiji s tím nejbáječnějším člověkem na světě.

A tady to začíná.

Bylo  nebylo….

Mnohokrát už bylo, teď je a zase mnohokrát bude…

To, co chceš…

to vidíš,

cítíš,

o tom přemýšlíš,

pak hovoříš

a nakonec činíš.

Zrcadla jsou jen odrazy nás samých

a toho všeho, co si v sobě tvoříme.

A nejsou to jen zrcadla na stěně!

Proč se pak mnohokrát divíme?

Krásný konec zimy,

Nádherné Novoluní,

něco končí a něco začíná,

naše pohádka je stále živá a živená…