pokračování  Z knihy Dana Millmana – Zákony ducha

Na chvilku zkus zauvažovat o tom, jakou důležitost má v přirozeném řádu lidského života právě rovnováha. Jsme stvoření, která se vyznačují umírněností; nedovedeme plavat jako ryby, běhat hbitě jako gepardi ani toho neuzvedneme tolik, co gorily. Máme však veškeré tyto vlastnosti v umírněné míře, v rovnováze.

Každé lidské tělo prahne po stavu vnitřní rovnováhy, vnitřního míru, a jeli v tomto stavu, prospívá.

Dokážeš teď něco podobného cítit v sobě?

Když jsem to zvažoval, vyvstala mi v mysli další otázka:

„Ale v dnešním světě to chodí tak, že pokud veškerou tu energii věnuji vhlížení do svého nitra a hledání rovnováhy a vyrovnanosti, může to působit jako sebestřednost.“

 Moudrá se usmála a pokynula mi, abych se s ní vydal kolem rybníka. „Spousta lidí si plete sebestřednost se sobectvím,“ řekla. „Jakmile však jednou nalezneš rovnováhu, dospěješ také k vnitřnímu klidu a vnitřní síle, což ti umožní udělat ve světě skutečné změny.“

„Touhy a náklonnost tě táhnou vpřed,“ řekla.

„Strach, vzdor a nechuť k něčemu tě táhnou nazpátek. Extrémy jakéhokoliv druhu, třeba i to, že se tvrdošíjně přidržuješ nějakého aspektu, to tě může vykolejit, vychýlit z toho rovnovážného bodu, který přikládá stejnou váhu všem stránkám každého problému. Rozumíš?“

„Už jsem ti povídala, že když jsi vyveden z rovnováhy, připadá ti to normální. A kvůli tomu se neustále nakláníš na stranu, na kterou jsi zvyklý. Nejrychlejší způsob, jak najít střed, je tudíž přehnat to opačným směrem záměrně to zkusit jinak, než jak to děláš obvykle. Takže když například mluvíš příliš překotně nebo příliš tiše, a lidé ti tím pádem nerozumějí, je zapotřebí, abys zcela záměrně hovořil tak, že ti to bude připadat moc pomalé nebo moc hlasité!“

pokračování příště