To, co jindy dělá neplechu,

je Ti dneska ku prospěchu,

jen se nepřidávej ke spěchu,

dopřej si třeba ještě sprchu,

než vyjdeš na svou běžnou cestu.

Najdi si pro sebe dostatek času,

abys naslouchal svému vnitřnímu hlasu,

zaslechl i své srdce, které je s Tebou v kontaktu,

i když se zase snažíš obletět celou naši planetu.

Nacházíš se v čase rovnováhy a harmonie,

vnímej, jak se Ti poslední dobou žije,

rozhlížej se s láskou po svém okolí,

uvědom si, co Tvému srdci lahodí

a s lehkostí odkládej to, co už se opravdu nehodí.

Můžeš teď najít sebe sama,

zůstat se sebou, kdykoliv chceš,

nejlépe, když už u sebe rovnou zůstaneš.

Teď je čas bortící se věže,

všechno na povrch leze,

co bylo dlouho udusáno kdesi pod zemí,

protože sis myslel, že se to do života nehodí.

Jenže ono to sem patří,

každý to teď spatří,

u sebe i u těch druhých,

na kterých je možná ještě závislý.

A co, TY?

No právě TY, co si tento text pročítáš,

jsi tím, se kterým v životě také počítáš?

Máš radost ze sebe sama,

anebo se bojíš, oči zavíráš,

uši překrýváš

a na pusu si pásku lepíš,

ať jenom neřekneš něco, co se nehodí?

Ale kdopak Ti říká, co můžeš a co ne?

Komu dáváš moc nad sebou,

kdo je ten, kdo o Tobě rozhodne?

Dovol si už být tím, kým jsi,

je zbytečné na někoho jiného hrát si,

když můžeš jednoduše,

radostně a svobodně se dívat,

slyšet,

mluvit

i dýchat.

Přeji nám všem krásný čas harmonie, lásky, zdraví

a ať se nám všem spolu krásně žije,

Těším se na setkání příští….